po kratší neaktivitě se opět hlásím a přináším Vám drabble č. 9 s názvem "Samota" psala jsem ji, když u mě na víkend byla návštěva.
Přeji pěkné počtení
Samota
Je
čtvrt na dvě ráno, sobota. Včera jsem ho viděla aspoň na těch
pár minut. Stýská se mi po něm, ale vážně hrozně. Od chvíle,
kdy oba přijeli myslím jen na to, že bych se nejradši zdejchla a,
v podstatě, utekla k němu. Potřebuju ho objímat, líbat, vidět,
mluvit s ním. Měla bych spát, ale nemůžu na něj přestat
myslet. Zase jsem oblečená v jeho tričku. Zjistila jsem, že je
dost pohodlné spát jen v tričku – a obzvlášť v jeho tričku,
které ještě pořád trošku voní – a v kalhotkách. Je mi do
pláče. Už zase. Nebo možná ještě pořád, ale zkrátka se
nedokážu rozbrečet. Cítím, jak ve mně postupně narůstá
všechen ten stres. Takhle asi dlouho nevydržím. Začínám být
vážně ospalá. Doufám, že se mi bude zdát něco hezkého. Když
zavřu oči přehrávají se mi různé společné momenty, hrozně
mi chybí. Myslím, že začínám mít abstinenční příznaky...
Bolí mě kloub u ukazováčku na levé ruce a celou dobu přemýšlím
od čeho to může být. A když se podívám, tak zjišťuji, že
tam mám malou, kulatou jizvičku od toho, jak o mě, na můj popud,
típl cigaretu. Nečekala bych, že to vážně udělá. Ale to
nevadí. Chytá mě hrozná deprese. Kéž by se aspoň objevil někdy
během víkendu na Chodově. Aspoň na pár minut. Myslím, že
tenhle víkend bez něj nepřežiju...
Takže asi takhle. A abych rovnou předešla nějakým nedorozuměním, tak bych ráda vysvětlila jak došlo k tomu típnutí cigarety o můj kloub. V textu je napsáno, že to bylo na můj popud a bylo to asi tak, že jsem mého bývalého provokovala v hospodě ťukáním do stolu, několikrát mě varoval, že pokud nepřestanu tak o mě to cigáro típne a já ho vyloženě vyhecovala... :D
Doufám, že zanecháte nějaký komentář. Přeji hezký den :)
Žádné komentáře:
Okomentovat