I don't dance...

Hello everybody,

tak jsem se včera konečně dočkala. Včera jsem totiž byla na maturitním plese školy, na kterou jsem chodila jen do prváku. Ale abych nepředbíhala...

Nepochopíte, co se mi včera stalo... Zrovna v den kdy jdu na ples svojí staré třídy! No zkrátka... měly jsme ve škole první dvě hodiny tělocvik a hrály jsme vybíjenou. Nějakou náhodou se stalo, že se mi dostal míč do ruky a já jsem s ním mrskla vší silou po sloužačce a v ten moment mi docela nehezky křuplo v rameni. Nejdřív se zdálo, že se nic nestalo... no a pak mě ta ruka začala bolet od ramene až k zápěstí a od zápěstí až ke konečkům prstů jsem cítila jen brnění... A třídní mě s tím hned hnala k dotorovy, takže jsem sebrala spolužačku, která mi měla dělat doprovod jen pro jistotu, a jely jsme do nemocnice. Tam jsme se snažily asi 20 minut zorientovat a pak jsme tam strávily asi dvě a půl hodiny, abych nakonec odešla s fixační ortézou a s tím, že dva týdny s tou rukou něudělám pořádně nic.

Dost dobrý, co? :D A s tímhle jsem šla na ples. Čímž se dostáváme k tomu důležitějšímu tématu.

Tak tedy, včera 12.3.2015 se konal maturitní, imatrikulační a absolventský ples VOŠZ a SZŠ Alšovo nábřeží 6, Praha. Tedy školy, která byla první na mé cestě za "středoškolským životem" :D A, což je nutno zmínit, místo, kde jsem potkala ty nejlepší lidi. Moji spolužáci z dnešní 4.AL mi za ten jeden krátkej rok, co jsme spolu prožili, přirostli neskutečně k srdci. A jsem neskutečně ráda, že jsem je mohla zase všechny vidět. Musím zcela upřímně říct, že mi bylo až do pláče, když jsem je tam viděla nastoupené, krásně oblečené a každého s úsměvem na tváři. V duchu jsem nadávala sama sobě, že jsem byla blbá, když jsem na to učení tak kašlala, že jsem tam teď mohla stát po jejich boku... Bohužel nezadařilo se, ale alespoň jsem je mohla vidět a všichni byli rádi, že mě taky vidí a že jsem přišla na jejich ples. :') 

4. AL je nejlepší! Soptíci tu maturitu zvládnou levou zadní!

Jen mě dost mrzí, že nemám nahrané jejich půlnoční překvapení. Měli to nazvané "Karlík a továrna na bakterie" jelikož je to obor "laboratorní asistent". A zapojila se dokonce i třídní jako zdravotník v celém příběhu! To bylo tak hrozně milé. :3 Teď už jim jen musím držet palce, aby zvládli maturitu a je to :) 

 a nakonec už jen fotka s jedním ze spolužáků ze zdrávky, který to taky nezvládl a je ve třeťáku jako já, jen stále na zdrávce, taky se mu chtělo brečet, když je všechny viděl, jak jsou tam nastoupení... Bro, jsme fakt idioti! :(

9. Samota

Hello everybody,

po kratší neaktivitě se opět hlásím a přináším Vám drabble č. 9 s názvem "Samota" psala jsem ji, když u mě na víkend byla návštěva.
Přeji pěkné počtení

First time on bowling...

Hello everybody,

včera jsem byla donucena jít na bowling v rámci oslavy narozenin mé kamarádky Kamí. Nikdy předtím jsem bowling nehrála a jelikož se všeho neznámého hrozně bojím, tak jsem se samozřejmě bála i tohohle.
To je takové to, když všude vidíte ta vtipná videa, kdy lidi hrají bowling a letí za koulí... Toho jsem se nejvíc bála, že se mi to stane. (nestalo, díky bohu :'D) Ale abychom začali na začátku.. ;)
Moje kamarádka Kamí se rozhodla, že se její narozeniny půjdou slavit na bowling, ačkoliv věděla, že jsem to v životě nezkusila a že z toho mám děsnou hrůzu a především, že nemám potřebu to zkoušet... (Proč je tak tvrdohlavá? -_-") Ale přeci jen je to moje kamarádka, tak jsem prostě neměla to srdce ji odmítnout. Sešli jsme se v půl 7 na Andělu, já, Kamí, její přítel Láďa, můj přítel a jeden kamarád Kamí (nějaký Tomáš - docela dost fajn klučina), rezervaci jsem měli na 7 a asi nikdo nečekal, že se sejdeme včas a že tam budeme tak rychle, takže jsme čekali až do 18:55 a teprve pak jsme mohli zabrat dráhu. Domluvili jsme si pořadí a šlo se hrát. Ani náhodou se mi to nechtělo ani zkoušet, ale Kamí si prostě nedala říct a tak nebylo zbytí a musela jsem teda jít a pokusit se nějakým způsobem dostat tu, zatraceně těžkou, kouli z bodu A do bodu B. Což se povedlo a dokonce jsem i něco málo sundala. No a zázrak byl na světě, začalo mě to bavit a začala jsem se snažit a dokonce se mi 2x povedl strike! O.o
Největší sranda byla, když Tomáš (můj přítel, ne ten kamarád Kamí :D) vyprávěl o tom, že jeden jeho kamarád dal na bowlingu strike tak, že tu kouli hodil na dráhu s tím, že k ní stál zády a Láďa to začal zkoušet a dělat u toho jiné vylomeniny :D. Ale nevěřili byste, co se tomu hyperaktivnímu magorovi povedlo :D on prostě dal strike s tím, že si přetáhl mikinu přes hlavu, aby nic neviděl a postavil se zády k dráze. Prostě blázen! Ale ten strike tam byl :D to jsem fakt čuměla jak puk. Větší skill měla už snad jen ta cizí holka, co byla na dráze vedle, která dala dvojitej žlábek :D Nějakým záhadným způsobem se mi dokonce povedlo poslední hru vyhrát (no jo štěstí začátečníků :D) No a po bowlingu jsme si šli skupinově do Hells Bells :3 což bylo moc fajn i přesto, že jsem těžce nachcípaná a kašlu jako tuberák :D

A nyní fotodokumentace :)
(Předem se omlouvám, že z bowlingu mám jen video mého tanečku po tom, co jsem dala strike :D a navíc mi nejde otočit :()

Ale fotek z Hells Bells je o trošku víc :D

 dole já a nahoře vlevo Kamí, vpravo její kamarád Tom :)

 zleva: Láďa, Kamí, Tom :)

 tomuhle říkám "sneak peak" :D já a můj přítel Tomík :3

 mnohem hezčí fotka nás :D <3

Tak to bude z mého vyprávění asi tak všechno. Ve výsledku to tedy bylo moc fajn a těším se na další bowling :3

8. Myšlenky

Hello everybody,

pokud jste si všimli číslování, tak Vám rovnou říkám, že je to tak schválně. Rozhodla jsem se přeskočit dvě povídky jelikož tam byli až příliš osobní... věci... prostě O/////////O
Tak jako tak přeji příjemné čtení :)

Let's be narcissistic!...

...aneb "Malo-velké info o autorce blogu"

Jelikož popisek v levém rohu nad štítky mi přijde opravdu nic neříkající, tak bych Vám ráda alespoň trošku chtěla přiblížit tu holku, co píše ty depresivní sra*ky a ještě Vás to nutí číst... :D
Nuže, kdo má zájem, pro více informací rozklikne celý článek ;)

5. Vnitřní boj

Hello everybody,

musím se upřímně přiznat, že jsem dlouho zvažovala, jestli ji sem mám vůbec dát, protože je psaná dost od srdce a opravdu dost odhaluje moje nitro v surové podobě, jak vypadalo v době, kdy jsem to psala. A abych byla upřímná...moc se toho nezměnilo... Ale tak, když u jsem s tím začala tak necouvnu!
Je tu drabble číslo 5 - Vnitřní boj
Přeji pěkné počtení a za případné překlepy se omlouvám, přeci jen jsem taky pouze člověk ;)