1. "Večerní procházka"

Hello everybody,

tak abych Vás aspoň trošku zaměstnala, tak Vám sem dávám tu krátkou povídku. S trochou štěstí bych od Vás mohla dostat i nějakou kritiku (ať už pozitivní nebo negativní)
Ale teď už se nezdržujte a rozklikněte článek ;)



Znovu upozorňuji, že to bylo psáno pro bývalého přítele, je to psané deníkovou formou a nejsem si úplně jistá jestli by se to dalo nazvat "povídka"

Večerní procházka

Je vlahá podzimní noc. Minulý rok touhle dobou už padal sníh a letos se v tuhle dobu začíná projevovat babí léto. Před dvěma dny byl úplněk a měsíc se teď pomalu dal na ústup, je vidět, jak krásně září, i když ho halí těžká černá mračna. Hledím vzhůru a na své dlani cítím teplo jeho kůže, cítím jeho vůni s každým malým poryvem větru, ale především si užívám jeho blízkost. S nikým mi není tak dobře, jako s ním. Vedle něj se nedokážu tvářit smutně a dokonce úplně zapomínám na tíživé myšlenky, které mě pronásledují den, co den. Vedle něj jsem zkrátka šťastná, pořád se usmívám a dělám hloupé obličeje, určitě se hodně často červenám, ale to nevadí. Pořád dokola opakuje, že jsem roztomilá a motá si pramínek mých vlasů na prst. Kdykoliv se podívám zjistím, že se na mě dívá a když stojíme proti sobě, tak se mi pokaždé dívá do očí. Ach ty jeho oči, jsou tak krásné. Čiší z nich zájem, láska, zkrátka se v nich odráží jeho milá povaha. Každý den na něj myslím, nedokážu si pomoc. Nemůžu spát a nezvládám se soustředit, i když se usilovně snažím myslet na něco jiného, tak nakonec stejně skončím někde u našich večerních procházek a hloupých řečí, když se nám stane, že myslíme úplně na tu samou věc. A potom, když přijdu domů, cítím se zkrátka šťastná.

Doufám, že se to dá aspoň trošku číst a nezapomeňte zanechat svůj názor v komentářích pod článkem. Děkuji :)