pro jistotu přidávám ještě jednu, protože ta předchozí byla opravdu krátká. A opět mám to debilní číslování, protože drabble č. 11 nebyla dle mého vhodná ke zveřejnění :D
Tuhle drabble jsem psala v polospánku ve škole, když mě najednou chytla můza. Tak jako tak je stará už minimálně rok a půl :D
Přeji příjemné počtení
Zmatená
Nevím,co
se děje, nevím, kde jsem, nevím, kam mám jít, nevím, co mám
dělat. Mám pocit, že jsem něco ztratila. Ztratila? Ale co? Kde
mám hledat, na kterou stranu se mám obrátit, kudy se dát? Jsem
zmatená, dezorientovaná. A prázdná. Ztratila jsem sebe. Ztratila
jsem vše čím jsem bývala, odhodila jsem svou minulost, ve chvíli,
kdy jsem potkala tebe. Tebe? Ale kdo vlastně jsi? Zdá se mi, že je
to důležitá informace, ale nemůžu si vzpomenout. A náhle, jako
když se zapálí svíčka, nebo stiskne vypínač, a celou místnost
zalije světlo, vzpomínám si. Vím, kdo jsi, vím, co jsem
ztratila, vím, kde jsem a kdo jsem. Vím vše, co jsem do teď
nemohla najít ve své paměti. Ztratila jsem kus sebe, ale jen na
čas, jen do chvíle než tě zase uvidím, jen do chvíle než mě
budeš opět držet v tvé těsné blízkosti. Jen do chvíle než se
zase nadechnu tvé vůně a opět procitnu. Nebo usnu. Být s tebou
je totiž jako sen. Když si pomyslím, že jsi byl celou dobu jen
kousek ode mě. V podstatě na dosah ruky. Ale jak by to asi
vypadalo, kdybychom se dali dohromady už tehdy? Nevíš? Já taky
ne, ale to nevadí. Asi je to takhle lepší. Mám hrozné štěstí
a, i když asi vypadám nevděčně, jakože si vůbec nevážím
toho, že tě mám, prosím věř, že jsem ti vážně vděčná za
každou, byť sebemenší, chvilku, kterou s tebou můžu strávit.
Bojím se, že ti začnu připadat otravná, že už mě nebudeš
chtít, že se mi začneš vyhýbat. Protože jestli se to stane, tak
se mi svět rozpadne na maličké kousíčky, které budu sbírat
hodně dlouho.
Nezapomeňte zanechat komentář ^^
Žádné komentáře:
Okomentovat